Úterý 30. Června 2020

ZPRAVODAJSTVÍ Z HASIČSKÉHO TÁBORA SDH SEMILY I.

NEBÁKOV 2020

(se zveřejněním fotografií a popisů vyslovili písemný souhlas zákonní zástupci dětí v souladu s GDPR)

ÚTERÝ 30.června 2020 – 6:40 hodin

Přeji Vám všem krásné a klidné brzké ráno.

Všichni ještě spinkají a já tady s vůní čerstvé ranní kávičky pročítám email, který jsem obdržel a patří všem našim instruktorům. Ale myslím si, že i všem dětem, protože jsme tábor brali, bereme a vždy tomu tak bude jako rodina, jedna velká rodina. Maminku máme, tou je bezesporu naše primářka Stánička. Za tou chodí naše Vaše dětičky, když se tu a tam škrábnou a i s jinou bolístkou. Máme i tatínka, teda tatínky. Prvním je náš Mára, za kterým dětičky jdou se svými přáními. Druhým je Jiřík, za ním zase jdou s problémy, které jsou ve skutečnosti nicotné, ale tak tomu není v dětských myšlenkách, očích a chápání. No a na toho třetího se asi dovolím pasovat já. Za mnou přicházejí, když něco potřebují nebo poradit nebo nějaké ty věci na společné hry nebo když jim nesvítí světlo na chatce. A sourozenci našich Vašich dětí? To jsou ti ostatní instruktoři, jak ty starší, tak i dorost. Ale teď se vrátím k tomu, o čem jsem chtěl psát, o tom, že jsem tady několikrát a s radostí četl dopis od naší Gabči Pechové, ale té starší – maminky. Už jednou v životě mě překvapila s takovým podobným dopisem, který mám uložený nejen ve své paměti. A dnes ráno otevřu emaily a dopis pro nás. Odesílatel: naše paní Gabča a tam čtu toto:

poděkování dobrovolným hasičům

Milý přátelé,

omlouvám se  že jsem si dovolila použít toto oslovení, nicméně letos už je to desátý rok co svěřujeme naše děti do vaší naprosto dokonalé péče. A tak si myslím, že na toto oslovení mám už možná trochu právo. 

Čas je naprosto neúprosný a ukrutně to utíká.

Kde začít a přitom nebýt až trapně nostalgická.....

Den před odjezdem na tábor, jsem byla s dětmi na psím cvičáku. Při cestě od auta ke klubovně, si Gábi s Lubošem všimli, že na sousedícím fotbalovém hřišti probíhá cvičení malých dětských hasičů. Oba se rázem začali překřikovat, kdo co tam dělá, jakou má kdo funkci a kdo co k tomu používá... V tu chvíli mi došlo, jak moc ta skvělá parta nadšených dobrovolných hasičů ze Semil ovlivnila životy našich dětí. Došlo mi, že kdyby nebylo vás a někde hořelo, tak Gábi s Lubošem zařvou tak maximálně HOŘÍ.... Jeden týden v roce jim stačí k tomu, aby byli zorientovaní a já si troufnu říci, že by byli i něco platní. Tak skvělí učitelé jste. 

Je trochu k smíchu, jak používám to slovo "děti".

Z Gábi je už dospělá slečna, která vám dnes už pomáhá s drobotinou a Luboš...je skoro 16 ti letý chlapák, který baví svým řečnickým nadáním celý tábor.

Jsem máma, která si dovede připustit i nedostatky svých dětí, ale jsem taky máma, která je na své děti neskonale pyšná, i když to možná dávám až moc málo najevo. Život s nimi je někdy opravdu moooc těžký, ale přes to malinko špatné, co nás někdy provází, rostou z nich skvělí lidé pro budoucí život. 

Za to však patří obrovský dík i vám všem, protože jste jejich životy neskutečně ovlivnili. Člověk by řekl, je to jen jeden týden v roce.... Ano jeden týden naplněný až k prasknutí vším co si jen dítě může přát. Najdou u vás všechno....přátelství, legraci, pochopení, vzájemnou úctu a mnoho a mnoho zábavy. Je to týden, na který se celý rok vzpomíná. 

Moc vám všem děkuji, opravdu všem, za to jak moooc ovlivňujete v tom nejlepším slova smyslu, životy našich dětí, všech dětí. Nejenom Gábi a Luboše. 

S velikou úctou a pokorou vás všechny zdraví Gábi Pechová

PANÍ GÁBINKO, DĚKUJI ZA SEBE I ZA VŠECHNY OSTATNÍ A VĚŘTE, ŽE SI TOHO NESMÍRNĚ VÁŽÍME.

Zatím se s Vámi loučím, dopiju už teď ledovou kávu a jdu na sebe hodit trochu vody.

Loučí se Váš Láďa

12:00 hodin

Zdravím z tábora v dnes druhém vstupu.

Na úvod opět upozorňuji, že zítra by měl být kolo výlet s návratem do tábora kolem 18té hodině. Podle předpovědi by i počasí mělo být optimální, ani vedro a ani zima.

A teď už k dnešnímu dni. Počasí nám přeje, je tady krásně sluníčkově a skoro bez mráčků. Ale pro jistotu tady ťukám do stolu, abych to nezakřikl.

Ráno běžný budíček s rozcvičkou a osobní hygienou. Po bohaté snídani proběhlo i bodování chatek, které celkem prošlo v klidu. Jen náš Pepík Hubačíku a spol. vydírali dnešní bodovací komisi tím, že pokud nedostanou 6 bodů, což i mimo bodovací tabulku, že je nepustí z chatky ven. No a tak dostali za jedna a ještě důtku s výstrahou. Jo a chatka s Péťou Kousalem ml. si chovají na chatce brablence. No on je Péťa takový milovník různých živočišných tvorů a živočichář, v tom pravém slova smyslu, tak by se to i dalo pochopit, ale toto asi ne. Nepomohlo ani to, že je to prý chráněný druh, asi „brablec nebákovec“ vyskytující se jen tady na Nebáku. Takže chovatelé to dnes mají za 2 body.

Dopolední zaměstnání bylo opět rozděleno. Jedna část odjela do Mladějova na hřiště na útoky CTIF, jedna skupina cvičí útoky a zbylé dvě krouží tady v areálu a v jeho blízkém okolí a střídají se na jednotlivých stanovištích (střelba, topografie, zdravověda, hasicí prostředky atd.). Vše zatím v pohodě a klidu.

Teď už se všichni připravují na oběd a já ještě v rychlosti Vám to pošlu.

Zatím ahojky a navečer jsem tady znova.

Láďa

19:00 hodin

Ahojky všem doma.

Než se člověk vzpamatoval, tak je tady podvečer a tím i můj dnešní poslední vstup. Takže nebudu zdržovat a hned se do toho pustím.

Po vydatném obědě a poobědním klidu měla ta naše Vaše mládež chvilku volna a věnovali se sportování. Ale to neznamená, že neproběhla nějaké soutěž. Tentokrát na místním hrázi všichni sledovali zápolení na loďkách. Vše proběhlo v naprostém pořádku a nikdo neutopil (snad :-D ).

Po odpolední svačině se všichni přesunuli do nedaleké lesa, jen kvůli potřebnému terénu museli vyšlápnout až na vrch, aby byli na rovince. Tam proběhla soutěž mezi jednotlivými družstvy, která spočívala v tom, že každý jeden měl na čelence vylosované číslo a čelenky se barevně odlišovaly. Jedno družstvo soutěžilo proti druhému v tom, kdo uvidí a nahlas řekne jeho číslo na čelence uvedené. Proto na fotografiích uvidíte, že mají čela u sebe navzájem, na stromech, na zemi atd.

V průběhu této hry se několik dorostenců i dospělých rozběhlo po lese na houby. Našlo se a poměrně slušné množství. Naše Stánička je dočistila a všechny jsme předali Janičce.

Po návratu do tábora zbyl ještě i čas na chvilku volného času, než-li se šlo na večeři. Tu už máme za sebou a teď je chvilka klidu před večerním programem, který mají opět pod palcem naši dorostenci.

Mám pro Vás připravené i nějaké fotografie a k večernímu dění Vám podám info zítra po ránu.

Jinak počasí zatím super a zítra na kolo výlet by mělo být ještě lépe. Vyjíždí se o půl 10 do Sobotky a na Kost. Část táborníků bohužel nemá kola, tam nám to trochu komplikuje celou organizaci celého dne. Takže část jede na kolech, pochopitelně rozdělené na mladší a starší děti, část se musí přepravit do Sobotky vlakem (nejspíše) a technické vozidlo pár z nich též poveze. Je smutné, že ta kola nemají všichni a celé se to bohužel rozštěpí na několik zbytečných skupin, místo aby to byl kompaktní celek. To určitě neplní záměr tábora, co si představujeme a co chceme. Ale to už je věc a svědomí někoho jiného a já osobně s tímto přístupem nesouhlasím, byť mě za to asi někdo bude pranýřovat.

Zatím se s Vámi loučím, užívejte volných chvil a zítra jsem tady u Vás znova.

Láďa