Neděle 9. Července 17

NEDĚLE 9.ČERVENCE 2017
15:00 hodin

Vím, že jsme již všichni doma a jak vše začíná, tak vše má i končit. A proto tady z domova za mňoukání mého kocoura Drápka, který teď trochu byl stranou, Vám ještě přiblížím průběh dnešního dne v tom úplně posledním táborovém zpravodajství.

Všichni doma, všichni na světě, všichni v celém kosmu.
Je neděle 9.července 2017. Pro někoho obyčejný den, pro nás výjimečný. Poslední den táborový a nikdo na tom už nic nezmění. Devět krásných dnů plných sportu, navazování nových přátelství a taky zjištění, že čas je opravdu neúprosný. Člověk ani netuší jak je ten čas relativní, rok utekl jako voda a zase jsme se setkali a jeli na tábor a těch cca 355 dnů uteklo jako voda. V porovnání s těmi devíti dny je to dlouhá doba, ale i tak to uteklo a posledních pár dní tady na Nebáku je proti tomu jen kapkou v moři. Čas vždy utíká, když je člověk v dobré a příjemné společnosti blízkých, kamarádů a přátel. A právě proto těch devět dnů byl takový kalup, že člověku připadá, že jsme přijeli teprve včera. Bohužel opak je pravdou a za pár hodin se vrátíme do reality života a to jak dospěláci, tak i ta naše Vaše drobotina. Zase jsme o trochu moudřejší, doufám, zase jsme se něco naučili z hasičiny a do života. Poznali i taje radosti, štěstí a kamarádství a to nejen děti mezi sebou, ale všichni navzájem, instruktorů nevyjímaje. Řada z nás se rok neuvidí, protože žijí a bydlí daleko od Semil a Košťálova. Ale i tak věřím tomu, že ten další rok zase uteče a než-li se stačíme probrat a vzpamatovat budeme opět stát před naší zbrojnicí, vítat se navzájem a netrpělivě vyčkávat příjezdu autobusu, který nás opět dopraví na Nebák na již desátý hasičský tábor. Ale to je zatím ještě budoucnost, ale teď ještě prožíváme každou minutku neděle ve společnosti našich přátel a kamarádů. Z části máme již sbaleno, ale ještě je trocha času si zapinkat pinec a hlavně pohovořit s kamarády. Vím, že tato loučení jsou i pro otrlé jedince takovou slabůstkou na duši, i když se tváří, že tomu tak není. Loučení se všemi tady patří právě do takovéto kategorie a které člověk nemá rád, protože v podvědomí ví a na duši cítí i vnímá, že mu bude najednou a nečekaně něco scházet.
Vážení přátelé, já se s Vámi loučím a přeji Vám všem za sebe i za všechny táborníky hodně zdravíčka, štěstíčka a jen samé dny plné úsměvů a radosti. Těch pár desítek dnů zase uteče a před tou naší zbrojnicí se opět uvidíme. Já tomu věřím. Děkuji Vám všem za Vaše vnímání celého tábora, za to, že jste se k nám přijeli i podívat, za Vaše pozornosti v podobě buchet, koláčů, bonbónů a nesmím zapomenout na ten štrůdl, jsem totiž štrůdlovej. Děkuji i za Vaše dopisy, které jste adresovali nejen Vašim dětem, ale které jste i adresovali těm dospěláckým a dorosteneckým nadšencům, kteří tady pro Vaše naše děti byli a zajišťovali celý program letošního tábora. Nemáme v našem seznamu akcí pro tento rok odškráblý tábor, ale v našich srdcích teď máme další krásné vzpomínky, nezapomenutelné zážitky, prostě přátele bez rozdílu věku.
A Vám omladino vzkazuji a od srdce, užijte si prázdnin, prožijte každý jeden prázdninový den v radosti, smíchu a žádné starosti. Jo a brašnu někam loupněte do rohu pokojíku ať ji nevidíte ;-) :-D
A co bude za rok? No přece na shledanou :-)
Z Nebákova se s Vámi pro letošní rok loučí Láďa :-)