Neděle 7. Července 2019

ZPRAVODAJSTVÍ Z HASIČSKÉHO TÁBORA SDH SEMILY I.

NEBÁKOV 2019

(se zveřejněním fotografií a popisů vyslovili písemný souhlas zákonní zástupci dětí v souladu s GDPR)

NEDĚLE 7.července 2019

7:00 hodin

Krásné dobré ráno Vám všem.

Zatím co ještě všichni spinkají, já tady s kávičkou po mé levici, zpracovávám fotografie ze včerejšího odpoledne a večera, abych Vám je tady mohl dát.

Večer proběhl celkem v pohodě a stezka odvahy, kterou opět naši dorostenci pro děti připravili, určitě nikoho nezklamala a skoro každý si pak dal i takovou tu druhou večeři. Grilovali jsme a opékali špekáčky. Trochu déle se posedělo a jak jsem předpokládal rozcvička je zrušena a budíček posunut, aby se všici dorůžova vyspali.

No a já teď Vám toto teď dám na fcb, přidám ty fotečky a budu vyčkávat, až se nám ten tábor probudí.

Ještě jednou se Vám určitě z Nebáku ozvu i fotečkama.

Zatím se mějte moc hezky a nezapomeňte, dnes je návrat.

Láďa

PS: AŽ BUDE AUTOBUS Z NEBÁKU VYJÍŽDĚT DO SEMIL DOSTANETE ODE MĚ INFO SMS ZPRÁVU O NAŠEM ODJEZDU A PŘEDPOKLÁDANÉM PŘÍJEZDU DO SEMIL.

10:30 hodin

Hezké dopoledne přátelé.

A máme tady předposlední zprávy z tábora.

Po ranních procedurách jsme se pomaličku a jistě pustili do balení. Z mé místnůstky se zase klube původní místnost, kterou jsem viděl na začátku. Chtěl jsem Vám nafotit co se s ní stalo, když minulou sobotu přijel zbytek tábora, ale to by jste nevěřili, co všechno se sem vešlo. Jediné volné místečko bylo kolem počítače a částečně u mého pelíšku, byť to někdy vypadalo, že budu jak kůň na Velké pardubické, abych se k němu dostal.

Jinak vše je v poklidu a očekáváme příjezd prvního vozidla (náklaďák), abychom naložili veškerý ten materiál, co jsme tady měli a pochopitelně i kola.

Teď je zrovna svolána svačina a tak dětičky musí na chvilku přerušit jejich osobní volno, které vyplňují sportováním, různými hrami nebo diskutováním mezi sebou.

No a já mám pro Vás již připravených pár foteček z balení a pro teď se loučím a jak jsem slíbil, ještě jedno zpravodajství bude, ale již ze Semil, které bych chtěl věnovat takovému ohlédnutí za táborem i dneškem.

Zatím se mějte hezky a jak budeme vyjíždět s autobusem, posílám SMS.

Láďa

Posílám mé poslední AHOJ z letošního tábora.

Jsem už doma, začal jsem trochu vybalovat, ale nějak jsem se zastavil a šel k pc, abych se s Vámi všemi ještě rozloučil a tak trochu se zamyslel nad dnešním dnem i týdnem. Šíleně to jako vždy uteklo. Než se člověk rozkoukal, tak jsme doma a už tady vedle mě a na mě huláká ten můj chlupatej kocour. Sice náročný týden, ale když se člověk ohlédne co bylo, co se dělalo, co vše se muselo připravit a kolik to stálo času a na druhé straně Vám ty pomyslné životní váhy říkají „Koukni se kolem sebe co radosti to dalo do srdcí těm nejmenších.“, tak je vše zapomenuto, protože to stálo za to. Loučení je vždy smutnou záležitostí a já jej prožívám stejně jako každý normální člověk, který má srdce a vše kolem sebe vnímá. Proto jsem dnes i pozoroval vše kolem sebe. Dětičky zapomněli na nějaké drobné neshody, zapomněli, že ten či onen byl o trochu lepší, každý v sobě nějak pocítil, že je tvrdou realitou konec tábora a že se zase rok neuvidíme, tedy s některými. Zažilo se nespočet příběhů s dobrým koncem. Nováčci zapadli až neuvěřitelně rychle a taky se snažili. A to vše s radostí a úsměvem na tváři a to je to proč to děláme a já za sebe i za mé kolegáčky instruktory musím všem těm našim Vašim dětičkám poděkovat za jejich snahu a že nic nevzdávali a bojovali při všem až do konce. A právě takový duch zavládl dnes na táboře. Vše ve svornosti, radosti a se srdíčkem na tom pravém místě. Jeden pomáhal druhému, nikdo nediskutoval zda ten či onen má odnést koš s odpadky nebo poklidit stráň na hrázi. Všichni jako jeden, jako krásná pohádka s dobrým koncem, tak jak to má být. A já vím, že to bylo jen dobře a i myšlenkou tábora, který jsme letos dělali již po jedenácté. Musím přiznat, že letos mě trochu unavil, ale snad jen proto, že toho před prázdninami bylo strašně moc. Dokonce jsem i nahlas prohlásil, že v příštím roce již nepojedu, ale teď si nejsem jistý, zda to, co jsem vyřkl nahlas, dodržím. A proč? Odpověď nechám na Vás, pro mě je jednoduchá, za tu radost v očích dětí stojí cokoliv obětovat, i čas a zapomenout na únavu. A Vám všem, kteří jste četli ty mé „rozumy“, Vám děkuji za trpělivost a že jste to vůbec přežili, A děkuji i za Vaše písmenka, která jste adresovali mně a věřte, že to byl takový ten kvalitní benzín do motoru, který pomalu pohasíná z nedostatku paliva. Moc si toho vážím a ještě jednou děkuji. Věřím, že rok zase uteče, stejně jako tomu bylo teď a zase se společně setkáme u té naší zbrojnice ve Vysocké ulici v Semilech, hupsneme do autobusu a zavelíme: „PANE ŘIDIČI, NA NEBÁK A RYCHLE!!!“

Mějte se všichni moc hezky, užívejte prázdninové dny, hodiny i minuty. Vím, že čas nejde vrátit, stejně tak jako špatně zvolená slova, ale život jde dál a neptá se nás zda s tím souhlasíme nebo zda to chceme, prostě to tak je. A na příštím táborovém setkání budeme o rok starší, možná i rozumnější, no uvidíme :-). Teda já budu určitě už jen starší :-D

Všechny Vás od srdce a s velkým DÍKY zdraví již ze Semil Váš zpravodaj

Láďa